Při úsvitu

a při nocích deseti

a při spárovaném a jedinečném

a při noci, když ubíhá!

Což není v tom pro člověka rozvážného přísaha?

Neviděls, co učinil Pán tvůj ´Ádovcům

Iramu, jenž proslul sloupy svými,

jimž nic podobného nebylo stvořeno v žádné zemi,

a kmeni Thamúd, jenž skály v údolí prorážel,

a Faraónovi, který na kůly narážel,

a těm, kdož v zemích vzpurní byli

a pohoršení v nich pak šířili?

Však Pán tvůj proti nim důtky trestající rozpoutal,

neb Pán tvůj neustále na číhané stál.

Co člověka se týče, když Pán jeho jej zkoušce podrobuje a štědrosti a dobrodiním jeho zahrnuje, pak on hovoří: "Pán můj mi poctu prokazuje.

Když naopak jej zkouší tím, že příděl obživy mu odměřuje, pak on hovoří: "Pán můj mě ponižuje."

Však pozor! Vždyť vy sirotky nectíte,

ani k nakrmení nuzných se navzájem nevybízíte

však dědictví slabých nenasytně pohlcujete

a jen bohatství v lásce vášnivé máte.

Však pozor! Až země bude rozdrcena ranou za ranou

a přijde Pán tvůj i andělé, řada za řadou,

a až v ten den bude peklo předvedeno, tehdy si člověk připomene - však co bude mu připomínání platno?

I zvolá: "Kéž bych měl na život budoucí něco předem připraveno!"

V ten den takovým trestem nebude nikdo potrestán

a nikdo takovými okovy spoután!

A ty, duše usmířená,

vrať se k Pánu svému v zalíbení a spokojená!

Vstup mezi služebníky mé

a vejdi do zahrady mé!